- - - - - - - - - - - - - -


Jitka Hudečková (NZ + ČSSD)

Jitka Hudečková

Nezávislí kandidáti s podporou České strany sociálně demokratické

Jste připraven respektovat volební systém komunálních voleb a v případě "vykřížkování" směrem nahoru zasednout v zastupitelstvu a pracovat v něm?

Samozřejmě. Předpokládám, že každý kandidát, pokud se rozhodne podpořit některou ze stran, počítá s touto eventualitou, ať je na kterémkoliv místě kandidátky. Považuji za neseriózní, pokud mu dají voliči důvěru a pak své hlasy věnuje jinému z kandidátů bez závažného důvodu. Myslím, že je to jeden z důvodů, proč k volbám chodí málo lidí.  Pokud se něco takového přesto stane, měl by to svým voličům náležitě zdůvodnit.

Jste připraven respektovat volební systém komunálních voleb a v případě "vykřížkování" směrem dolů umožnit vstup do zastupitelstva úspěšnějším kandidátům Vašeho uskupení? 

Samozřejmě. Připadá mně tato otázka, pokud stále ještě žijeme v demokratické společnosti a respektujeme demokratický volební systém, nerelevantní a doufám, že ještě dlouho bude.

Jaké je Vaše nejdůležitější téma k řešení v budoucím zastupitelstvu?

Jelikož celý život pracuji ve školství a s dětmi, vidím toto jako stěžejní téma pro mé případné působení v zastupitelstvu města. Myslím, že jako město Komenského jsme stále ještě hodně dlužni jeho odkazu. Moc bych si přála, aby budoucí zastupitelé mysleli na jeho odkaz mnohem větší podporou školství a vzdělávání, aby investovalo město nejen do vybavení škol, ale také podpořilo finančně plnohodnotné fungování školních poradenských pracovišť se školními psychology, kteří jsou velkou pomocí pro žáky, jejich rodiče i učitele spolu s metodiky prevence, speciálními pedagogy, výchovnými poradci a asistenty pedagoga, kteří na školách působí. To, že školní psychologové již řadu let pracují díky podpoře zřizovatele v sousedních městech Zlínského kraje, ale ve městě Komenského nelze nalézt na jejich činnost finanční prostředky a školy musí využívat možností evropských dotací, což je pouze krátkodobé a nesystémové řešení, je smutné.

Přitom všichni víme, že každá investice do prevence je levnější, než řešení problémů, které dnešní společnost trápí. Další problém, který mne trápí v našem městě, je množství herních automatů, které jsou po městě a také v blízkosti škol. Ve škole se potkáváme se smutnými osudy rodin, kde některý z rodičů propadl gamblerství. V jednom z celostátních průzkumů jsem se dočetla, že patříme mezi města s nejvyšším počtem herních automatů na hlavu. Myslím, že se může městská pokladna obejít bez těchto „špinavých“ peněz, dříve než budeme řešit zvyšující se kriminalitu a omezit je.

S jakým politickým subjektem si nedovedete představit spolupráci?


S extremisty zprava (SPD) i zleva (KSČM) a populisty, slibující našim občanům před volbami nemožné.

Moderátor: Jak hodnotíte komunikaci místních politiků s občany?

V encyklopedii je uvedeno že: Slovo komunikace pochází z latinského communicare, jenž znamená „společně něco sdílet, činit něco společným“ Nejsem si zcela jistá, zda se v dnešní době komunikace neomezila pouze na společné sdílení sociálních sítí, které snesou vše. Zlaté časy, kdy se politika řešila na venkově „v hospodách“, ale každý znal svého starostu a ten zase slyšel „hlas lidu“, který držel politika „při zemi“.

Moderátor: Bydlíte na sídlišti Olšava. Máte nějaký nápad, čím byste zpříjemnila bydlení zdejším obyvatelům?

Sídliště Olšava vzniklo dost nešťastně bez jakéhokoliv zázemí, což se ještě zhoršilo po vybudování „rozchvatu“ města se světelnou křižovatkou. Toto vytvořilo ze sídliště místo dočasného přechodného bydlení mladých rodin, které rychle měnily bydlení za příjemnější byty v centru, a zároveň znehodnotilo bydlení lidem v rodinných domech, kterým paneláky sebraly soukromí. S tím se bohužel moc nenadělá, ale lze využít možností, které se nabízejí díky blízké cyklostezce, rybníku Škrlovec a budovaným spojovacím lávkám Všezvěd a Všudybud.

Dovedu si představit, že bude vybudovaná podél cyklostezky odpočinková zóna s možností pikniků pro rodiny s dětmi, propojení cyklostezky přes Černou Horu s nově vybudovaným zastaveníčkem na Pepčíně a pokud by se podařil vytvořit společný projekt s okolními obcemi a na cestě nad Brodem případně na Pepčíně vznikla skutečná rozhledna, věřím, že by se postupně vytvořil pro místní i návštěvníky cíl celoročních víkendových výletů pěšky, na kole i na běžkách. Zkuste si někdy vyšlápnout směrem na Černou Horu a uvidíte, jak úžasný výhled se před vámi otevře.    

Moderátor: Za uplynulé čtyři roky se toho ve městě celkem dost událo. Jako kantorka jste zvyklá rozdávat známky. Co si podle Vás zaslouží pomyslnou jedničku a kde je to na reparát?

Ve městě se vybudovala spousta věcí, zasluhujících „1“ – určitě nové nádraží, které nám spousta měst závidí, náměstí Máj, kde to na rozdíl od centra města „žije“, dočkali jsme se po 16 letech školního hřiště a dopravě pomohl kruhový objezd u „Třech svatých“. Reparát si zasluhuje podpora kultury, především alternativní kultury. Nelíbí se mně, že skončila v Brodě literárně poetická kavárna Ulité kafé, místo setkávání mladých lidí.  Vznikla aféra kolem letního kina a následně byla „odejitá“ vedoucí kina, která za svého působení ohromně zvýšila jeho návštěvnost, nastartovala řadu projektů a programů nejen pro školy. Nedošlo k realizaci rokového klubu v Kině Máj, na což čekala místní mládež. 

Z investičních akcí reparát zasluhuje především nezařazení 1. části obchvatu hlavního tahu E50 od Uh. Hradiště již dávno mezi priority města při jednání s krajem. Vybudování přechodových lávek za 48 milionů může tuto realizaci ještě oddálit a průjezd kamionů ulicí Nivnická do průmyslové zóny Nivnice je již nyní pro její obyvatele neúnosný.

Moderátor: S dětmi jste dělala projekt týkající se totality „Příběhy bezpráví z místa, kde žijeme“. Jak moc baví dnešní děti historie? Umí ji vnímat v souvislostech?

Do „Příběhů bezpráví z místa kde žijeme“ se zapojujeme s žáky již 10 let. Se svými žáky zpracováváme příběhy našich rodáků a jejich rodin, postižených komunistickým režimem, nahlížíme do dobových pramenů a hledáme souvislosti s těmi „velkými“ dějinami. S Člověkem v tísni spolupracuji ještě v dalším projektu „Měsíc filmů na školách“, kdy si promítáme tematicky zaměřené dokumenty k dějinám 20. století a na školu přichází pamětníci z našeho města, kteří vypráví příběhy vlastních rodin. Hodně nám v tomto pomáhají místní instituce – Muzeum J. A. Komenského, spolky – Dcery politických vězňů či Uherskobrodští patrioti.  

Jsem moc ráda, že se přes tuto regionální historii a osobní vzpomínky pamětníků moji žáci seznamují se složitými dějinami 20. století. Věřím, že se díky těmto projektům učí kritickému myšlení, učí se hledat v pramenech historické souvislosti a věřím, že tyto projekty plní i nejdůležitější funkci historie – poučení se z minulých chyb.


Moderátor: Viktor Krajča